Články

Seznam článků / povídka Dungeon Siege

---

Autor článku:		Jara15
Název článku:		povídka Dungeon Siege
Datum vložení:		30.07.2006 v 10:02

---

Prolog

Když byl poražen Gom, všichni si mysleli, že odešlo i zlo.
50 let tomu tak alespoo bylo. Celý Ehb mluvil o bezejmenném a jeho družině. Nikdo neví
kam zmizeli nebo jestli zemřeli spolu s Gomovým pádem. Jisté však bylo, že jim král,
i když posmrtně, nechal postavit na Glacernském kopci mohylu válečníků.
Okolo této mohyly bylo rozmístěno 8 bezejmenných kamenů a několik desítek dalších
s nápisem: „Legionář padlý ve víru boje za svobodu Ehbu.“
Jen jediný byl pojmenovaný. Stálo na něm: „Norick – legionář, farmář“…

Bylo tu temno a vlhko. Celá hradní chodba byla cítit hnilobou a zatuchlinou až se skoro
nedalo dýchat, Jerah však stále rázoval vedle svého mistra doufaje, že se dozví
co má tentokrát vyšší zálibem. Jediné co se mu honilo hlavou byla jejich
rozmluva o rituálu posílení válečníka.

„Myslíte, že to vyjde mistře? Zatím nikdo to nedokázal. Všichni zemřeli.“
„On je jedinečný.“ Odpověděl s klidem mistr.
„To jste o Gomovi říkal taky.“ Nenechal se zviklat Jerah.
Obrátil oči v sloup tak aby ho vyšší pořádně viděl.
„Jsi drzý, ale jen proto, že jsi neznalý.“
„Gom se nechal strhnout vidinou moci a doplatil na to. Nejhorší na tom všem je,
že přišel o Ankh neporanitelnosti.“
„Slyšel jsem o tom.“ Povzdechl si Jerah
„Prý ho ukradl z citadelní pokladnice a ještě zabil jednoho z nejvyšších.“
„Bohužel ano.“ „Dlouho jsme ho nemohli najít, až o sobě dal vědět sám, v Ehbu,
takovém bezvýznamném království na jednom z z poloostrovů kontinentu.“
„To království nemělo vůbec žádnou moc, ale přesto jsme se tam museli vydat.“
„Přišli jsme však pozdě. Gom byl už poražen. Zbyli tam jen odporní lidští červi,
kterými se nechal ten hlupák zabít.“
„A to jste je nemohli zabít a vzít si ten náhrdelník?“
„V té době jsem ještě nebyl mistrem a proti rozhodnutí vyšších jsem nic nezmohl.
Tenkrát jsme je nechali na pokoji kvůli krvi vyvolených.“
„Krev vyvolených?“ podivil se Jerah
„Jeden z nich byl potomkem jednoho z nás aniž by o tom věděl.“ „Nejhorší na tom je,
že zrovna on měl na sobě ten zpropadený amulet.“
„Co tedy zamýšlíte?“
„Jeden z nejtemnějších rituálů.“
„K tomu ale potřebujete svolení nejvyšších mistrů naší svatyně, mohlo by to mít
nedozírné následky.“
„O to se nestarej!“ Temně mu zasvítilo v očích a Jareh v tu chvíli poznal,
že překročil danou mez…
„Promiote mistře.“
„O jaký rituál se chcete pokusit?“
„O jedinečném víš…“
„Ano mistře.“
„Chci mu předat sílu všech zúčastněných mistrů při jeho žehnání.
On pak dokončí zbytek sám.“ „Chci, aby se stal Magickým Brendlem.
Musí ale získat pro sebe meč třesku, helmici zemské moci a ohnivé roucho!“
„To přece nemůžete! To je zapovězený rituál!“ řval Jerah až se mu zablýsklo v očích.
Tentokrát se dopustil už moc velké troufalosti.
Podíval se mistrovi do očí a plamen, který v nich spatřil byl také to poslední co viděl.
O vteřinu později se v temné chodbě složil k zemi.
Byl na místě mrtev.
„Varoval jsem tě.“
Neslo se potichu chodbou za vzdalujícími se kroky.
Pak bylo ticho…


Kapitola 1 – Pláč nemrtvého krále

Stál jako by byl sám na celém bitevním poli. Okolo něj létala těla jeho druhů vyhozená
troly, kosti těch slizkých bestií i krev těch, co již nikdy domů nepřijdou.
Nic z toho nevnímal. Třímal v ruce Nebeský hněv zářící sytě modrou barvou a proti
němu jeden z jeho úhlavních nepřátel – nemrtvý generál Mornor.
Nikdo se jich ani nedotkl. Všichni věděli co se bude dít a po očku sledovali souboj.

Pomalu si pohlédli do očí. První zařinčení mečů znělo jako dunění zvonů a kovadlin
celého světa. Z mečů šlehali modročerné záblesky při každém střetnutí a pokaždé
zabili jednoho z okolních bitek, které byly nejblíže.

Mornor se pokusil o nový výpad na tělo protivníka. Odměnou mu však byl jen krvavý
šrám na ruce třímající posvěcenou čepel. Lehce se pousmál. Otočil se a obouruč
se pokusil o útok, otočka protivníka ho však překvapila a čepel posvěceného meče mu
projela brněním jako máslem. Mrtvé oční důlky počali vyhasínat. Padl na kolena a
vší silou zabodl meč do země.
Z úst se mu vydral poslední ohlušující výkřik a jeho brnění se rozpadlo na hromádku
zrezlého harampádí. S jeho vojskem se stalo to samé. Z celé Mornorovy armády
zůstala jen hromada kostí a obnošených kusů železa.

Polem se roznesl nový křik. Tentokrát zvučný, lidský a vítězný…

Klečel na koleni jedné nohy, meč vedle sebe. Rána od Mornora silně krvácela. Utrhl kus
látky z toho co dříve bývalo Mornorovým brněním, aby otřel krvavý sliz ze svého meče.
V kleku podržel meč čepelí k nebi. Ještě pořád svítil namodralou září.
Vstal a lehce zastrčil posvěcenou čepel zpět do pochvy na zádech.
Otočil se, ale neudělal ani dva kroky, když se za ním ozvalo: „Pane?“
„Ano?“
„Co bude dál? Přijdou další?“
„Vím to stejně jako ty se ptáš Griffine. Prozatím přineste do tábora všechny raněné a
ošetřete je. Mrtvé pohřbíme před setměním. Zemřeli jako rytíři, a také si tak zaslouží
odpočívat po smrti.“
Chytil se za ruku s krvavým šrámem a odcházel. Stan měl jako první v řadě před
bitevním polem.
Meč pověsil na čestné místo vedle stojanu kam počal soukat drátěnou košili.
Ze stolu sebral láhev s posvěcenou bylinkovou šťávou a na mapě udělal uhlem
tlustý kříž přes tábor Mornorovy armády. Teď teprve s ním bylo vše skončeno.

Lehce se usadil do kožešinového křesla a otevřel lahvičku. Vyvalil se z ní dráždivý
zápach. Nalil několik kapek do rány, ze které se ozvalo pálivé syčení.
Začala se viditelně zacelovat.
V mrákotách, oslabením, láhev upustil… „Co to sakra……“
Víčka se mu zavřela a on přestal vnímat okolní svět. Jediné co se mu neustále
honilo hlavou byl poslední souboj s Mornorem. Bojoval s ním znovu a znovu,
ale už jen ve svých myšlenkách….



Kapitola 2 – Zmrtvýchvstání

„Myslíš, že se mu to povede?“
„Mágovi jeho formátu určitě“
„Zase až tak jistý bych si nebyl.“
„Jak to můžeš tvrdit?“ „Není vyššího než je náš Pán.“
„A co ten medailon?“

Oba oslepila narůžovělá záře přicházející z boční chodby.

„Co to k sakru bylo?!“ „Ten co tu leží má být mrtvý!“
„Radši to zkontrolujem.“

Oba se rozběhli chodbou ke zdroji záře, jejich ohlušující kroky byli slyšet míli daleko.

* * *

„Jerahu?!“ „Jerahu!“ „Vstávej!“ „Musíme odsud!“
„Co se stalo?“
„Co se stalo?! Neměl bys mi říct ty, proč tu ležíš mrtvej?“

Z povzdálí byli slyšet blížící se kroky.

„Musíme vypadnout!“ „Můžeš jít?“
„Zvládnu to...“

* * *

„Vy dva!“ „Stát!“
„Stát povídám!“
„Minor vedra!“

* * *

„Minor vedra!“
„Běž!“

Jerah neměl moc času na rozmyšleno. Jeho přítel nestačil doříct větu a v zápetí se
proměnil v úhledný hranolovitý kus ledu.
Rychle se obrátil zády k útočníkům a zmizel v zákrytu chodby.

* * *

„Pěkná rána, ale netrefils oba.“
„Za ním!“ „Daleko neuteče!“
„Doženeme ho v sále.“

* * *

Vyběhl chodbou do sloupoví sálu Temných, sotva popadl dech. Ze sálu vedli další tři
chodby. Pravá ke kancelářím vyšších hlídaná bohužel kamennými Gorgoylami,
na které sám nestačil, prostřeník velkému sálu, ze kterého se ozývalo nějaké
neznámé mručení, a třetí k portálům miřícím do Síní nemrtvých.

„Tady je!“ za posledním záhybem temné chodby se začali ozývat klapavé kroky dvou
pronásledovatelů.

Schoval se ve stínu za nejbližším sloupem a pevně doufal, že ho nenajdou.

* * *

Dorazili do sálu, ale po Jerahovi ani památky.
„No, řekl bych, že máme problém.“
„Co seš?“ „Detektiv?“
„Myslíš, že zná zaříkadlo na Gorgoylu?“
„Blbost.“
„Asi máš pravdu.“
„Portály slyšet nebyli.“ „A do velké síně, přímo do náruče Pána, se taky neodvážil.
„Radši to nahlásíme než bude pozdě.“

* * *

Oba hlasy následovány kroky vlastníků pokračovali k velké síni. Počkal, až za nimi
zaklapnou dveře a pak vyrazil k portálům.
Jeho mysl se rozdělila na dvě části. Jedna chtěla pomstít přítele a zradu přesily bídných
červů a druhá utéct odsud pryč.
Než si stačil uvědomit co dělá, zmáčkl portálový kámen do síní mrtvých.
S burácivým zahřmením se plošina zvedla do vzduchu, až se zdi otřásali.

„Z bláta do louže, to je skvělý!“

Se salazarovým ohněm v ruce čekal až plošina proletí stropem síní, kde na něj bude
čekat víc než jen přívětivé meče kostlivých nemrtvých.

* * *

Rituál pokračoval podle plánu.
Najednou se začali třást zdi celého sálu.
Ještě než k Pánovi stačili dojít, ozval se sám smrtícím hlasem.

„Kdo povolil odlet portálem!!“
„Pane?“ „Myslím, že máme problém."
„Ano?“
„Jerah žije a podařilo se mu utéct.“
„Cože?“
„Jeho komplic použil oživovací kouzlo, zajali jsme ho, ale Jerah utekl.“
„Okamžitě ho chyťte a vězně přiveďte!“

Hala se během chvíle vyprázdnila a zvuk portálu zatřásl zdmi ještě několikrát.
Začal hon na zběha...

---

Je tu 11 reakcí k tomuto článku. Listuje se po 10 reakcích.
1 2

Matt	26.11.2007 v 19:16
kedy bude neco dalsi?
Gery525	15.07.2007 v 16:45
fakt super
Xander	07.05.2007 v 10:00
Hele je to dobry tak koukej sypat dalsi nebo... ! :D
Jara15	27.04.2007 v 09:51
ty tři hvězdičky mezi částma textu znamenaj přenesení děje... to jen kdyby někdo nevěděl:-)
pleslik	06.04.2007 v 10:45
je to fakt super fakt
guest_sean	03.01.2007 v 13:34
ert4uj6uik
killerT	06.11.2006 v 20:18
congratulation!
Patrokles	06.11.2006 v 16:06
Waou! ;-)
Jara15	05.11.2006 v 20:13
no uvidime ale budu to psat asi za dve postavy tak pocitejte s tim ze nez se sejdou.... a ze to bude rachot tak tu bude kapitola od jednoho a od druhyho.... ale teste se... mam namet tak na.... 20 kapitol nejmin
Matt	05.11.2006 v 14:56
.-) super! nemam slov! toto je stil ktory sa mi lubi a ti si ho podal takýmto spôsobom... Dufam ze 2. kapitola bude este lepsia!:D

1 2

Seznam článků / povídka Dungeon Siege