Články
Autor článku: |
|
Tassadar |
Název článku: |
|
Beast hunter |
Datum vložení: |
|
12.02.2006 v 19:49 |
    Nodrog tasil meč poté, co spatřil mrtvolu prvního vesničana. Bylo to již
několik generací zpátky, co byl poražen Gom, jenž do Ehbu přivedl legie nestvůr, jenže s
jeho smrtí ony nestvůry nezmizely. Přestože se legionáři i různí dobrodruhové snažili o
jejich vymícení, stále jich bylo více než bylo zdrávo.
    Včera se Nodrog zastavil v blízké vesnici a chtěl zde přenocovat. Když však za
tmy začal bouchat na dveře hospody, přivítali ho farmáři s vidlemi v rukou. Od hospodského
se dozvěděl, že před pár týdny se začali ztrácet za noci lidé. Požádali tehdy o pomoc v
nejbližším městě. O dva dny po jejich žádosti do vesnice přišel mág, jenž je ve městě
vyslechl spolu s mohutným rudovlasým mužem s dvojbřitou sekerou na zádech. Vydali se po
stopách, jenž se za noci objevovali, avšak uplynulo několik dnů a lidé mizeli stále.
Nodrog o onom mágovi a válečníkovi již slyšel. Vždy pracovali společně a tvořili dokonalou
dvojku pro zabíjení nestvůr všeho druhu. Rudovlas a Kalash, válečník a mág. Oba měli
schopnosti jako žádný jiný z jejich řemesla. Ovšem někteří lidé to samé říkali o něm samém.*
U další mrtvoly se zastavil na delší dobu než u všech ostatních. Zrzavé vlasy byly slepené
krví a na ostří sekery byli znatelné vrypy. Bylo ku podivu, že hlavice nepraskla. Nodrog se
sklonil k tělu a chtěl setřít krev z obličeje. Byla ještě teplá. Rudovlas se pohnul.
    „Kalash…..“ vyšlo z jeho úst.
    „Ne, já jsem Nodrog, Rudovlase.“ zněla Nodrogova odpověi.
    „Nodrog?! Snad budeš mít víc štestí než my…..slyšel jsem o tobě…snad nás pomstíš
jsou to… “ Rudovlasův hlas zanikl.
    ‚A? už je to co je to, zaplatí za vaše životy‘ přísahal si Nodrog. Vstal od těla
s mečem v ruce a plameným pohledem v očích. Za krátkou chvíli(tu chvíli běžel aniž by cítil
únavu), našel tělo Kalashe…spíše jeho zbytky rozvěšené po mlází okolo stop které sledoval od
Rudovlasova těla. Stopy, které zde byly, by dokázalo sledovat i dítě. Vydal se po nich a po
chvíli došel k jeskyni, jenž nepochybně vedla do srdce zdejších hor, na jejichž úpatí
vesnice stála. Po asi dvou pauzách, které si vyžádala dlouhá cesta podzemím se dostal do
starých opuštěných dolů. Již ho nezneklidoovaly kosti, které cestou nacházel, spíše ho
přiváděli do varu. Těžký stojatý vzduch v sobě nesl nasládlý pach rozkládajících se těl.
Nodrog před sebou zahlédl nazelenalou záři. Již nepotřeboval další zaklínadlo na zbystření
zraku, aby mohl pokračovat déle. čím více se blížil k východu z chodby po jejíž celé délce
byly roztroušené kosti, tím jasnější byli zvuky, které z jejího ústí slyšel. Již věděl, co
ho čeká, až opustí tuto chodbu. První pavoučí ženě u?al hlavu spolu s jednou končetinou, jež
připomínala meč. Od loktu dále totiž měli tyto nestvůry pouze špičatý kostěný výběžek, jenž
byl zakončen špičkou. Pronesl šeptem pár zakletí a jen v opojném tanci smrti sledoval, jak
každá jeho rána dopadá přesně na místo, které určí se smrtící přesností. Pavoučí ženy s
jekotem vybíhali vstříc jeho meči. Instinkt ho vedl stále dál. Jestli někde horníci narazili
na hnízdo těchto potvor, tak to bylo v srdci hor a ne u vchodu do dolu. Nemýlil se. Minul
poslední výztuhy a narazil na díru ve skalním masivu. Rozsekal na kousíčky pavoučí ženu,
jenž v té díře seděla a prošel skrz.
    Ze štítu už měl jen zdeformovaný kus železa. Oháněl se jím po čemkoliv, co se
dostalo do jeho dosahu. Kdyby nebyl plný nenávisti k těmto potvorám, jistě by již cítil
únavu, avšak právě z posledních sil seslal poslední posilující zaklínadlo. Právě totiž
spatřil svůj cíl. Královnu, jenž kladla kokony, ze kterých se tyto bestie rodily. Pavoučí
ženy se na něj vrhaly, jen aby ho zastavily vahou svých těl. Ani se ho nesnažily zasáhnou, i
když cáry jeho zbroje na něm držely již jen zázrakem. Sil mu ubývalo s každým krokem, avšak
věděl, že udělat další ještě zvládne.
    Ještě než ho povalil příval těl, zasadil smrtící ránu Královně. On zde sice umře
avšak královna také a již nebudou další vraždící bestie. Ty jenž ještě žijí zničí legionáři,
jenž se jistě doslechnou od vesničanů o padlých dobrodruzích a poznají hrozící
nebezpečí…
    *(V mládí se Nodrog chtěl stát mágem. Nezvládl však nic víc než pár základních
zaklínadel a tak mu jeho učitel nesvěřil nic víc než koště. Po několika letech marného
snažení odešel a musel se živit rukama. V jedné hospodě, kde pomáhal roznášet pití narazil
na starého válečníka a za několik žejdlíků piva zdarma, pokud se hospodská nedívala, z něj
vymámil starý meč a pár hodin trénování denně. Když bývalý legionář vystřízlivěl, byl co k
čemu. Naučil Nodroga základům a později toho litoval. Ve vzájemných soubojích Nodroga
napadlo použít některé ze zakletí, která se naučil v učení u mága. Ukázalo se to být velmi
užitečné. Legionář mu jednoho dne hodil k nohám svou bývalou výstroj se slovy, a? už ho
nechá na pokoji, že mu už ke klidu stačí jen žejdlík piva a nemá zapotřebí se nechávat
nějakým mladým chytrákem ztrapoovat při ‚tréninku‘, když je jasné, kdo má navrch.
    Nodrog si výstroj prohlédl a věděl, že by si za ni mohl pořídit vlastní domek s
několika políčky a mohl by si žít v klidu do konce života, ale měl v krvi přeci jen více
mládí než stařeckého rozumu. Oblékl si ji a vydal se poznávat království. Už ve třetí
vesnici si vydělal víc než čekal. Zima byla tehdy krutá a vlci hladoví. Za jejich pobití
dostal od vesničanů plný měšec a za jejich kůže ve městě dvakrát tolik. To mu dodalo
sebevědomí a tak cestoval od vesnice k vesnici. Postupně se setkával s různými nestvůrami a
nacházel jejich slabiny. Některé stačilo poškádlit magií a začali se svíjet bolestí, pak již
stačila jedna rána mečem. Na jiné magie nepůsobila, ale zato stačilo trochu si zbystřit
smysly nebo být jen rychlejší a nedostaly šanci také. )
Je tu 11 reakcí k tomuto článku. Listuje se po 10 reakcích.
1
2 | |
|
Patrokles | 13.02.2006 v 20:36 |
Tý jo! Dobrý! Dávám prst nahoru. Nic víc nic mío. :o) |
|
1
2