Pokusím se to tady trochu oživit (jestli tu někdo vubec ještě chodí)
Tak jaké byli vaše zaćátky v DS když jste to hráli po prvé jako nováčkové, a pak když jste se do toho dostali?

U mně to bylo skor emotivní (nevím možná ta muzika nebo prostředí), ale asi zavážilo obojí.
Víte nikdy jsem nehrál (a pak vzpomínal i po několika letech) na začátky DS s takou..... chutí (u žádne jiné hry se mi to nestalo). Zanechalo to u mně hlboukou vzpomínku, co bych dal za to kdych si tie vzpomínky mohl znova také reálne zažít.
Zvlášte pak s oblíbou vzpomínam na zimní večery, kdy jsem ve hře procházel taky zimní krajinou a jeskynemi, a ten přechod z jednoho prostředí do druhého prostě nádhera.
Jako například když už pomaly jdete do Ice Caverns (ale ješte jse není v tom místě kde sneží), ale pomaličky procházíte cez most nad roklí, a prostředí se pomaličky rozjasňuje a začínají padat první vločky nádhera.

Když jsem tu hru hrál na podruhé čekal jsem neco cez čtvrt roku než začne snežit a napadne sníh (vím šílené), ale pochopte bylo děctví.
Brácha mi říkal proč to nehraju (v té době to byl taky velice vášnívý pařan s několika 90 až 101lvl postavami, ale to už je jinej příběh), já jsem mu jenom řekl: Čekám až napadne sníh aby jsem mohl jít do Glacernu neboť tam je taky sníh a vypadá to skvěle. On se jenom pusmál. A v té době když jsem vyděl tu atmosféru v realite i ve hře, byl jsem prostě štastný jako nikdy.


Inspiroval uživatele: [Lord_Sp]